Firmy se v dnešní době pohybují ve vysoce konkurenčním prostředí, a proto využívají různé strategie, kterými se snaží získat náskok před svými soupeři. Jednou z klíčových strategií je Competitive Intelligence, jejímž hlavním cílem je sběr, zpracování, interpretace a implementace poznatků. Správné využívání Competitive Intelligence umožňuje firmám lépe chápat své postavení, předvídat trendy, reagovat na změny a tím získat konkurenční výhodu.
Avšak mezi Competitive Intelligence a špionáží – tedy nelegální činností – existuje tenká hranice, kterou některé firmy ve snaze získat konkurenční výhodu překročí. Příkladem je společnost Uber, jejíž hlavní činností je poskytování služby sdílení jízd. Uber se v minulosti dostal pod palbu kritiky kvůli skandálům spojeným s neetickým, a dokonce i nelegálním získáváním, využíváním a manipulací dat. Mnoho z těchto kontroverzí se odehrálo v době, kdy byl CEO Uberu Travis Kalanick, který vedl firmu od jejího vzniku v roce 2009 až do svého odchodu v roce 2017.
Níže jsou popsány konkrétní případy, kdy společnost Uber překročila hranice Competitive Intelligence, a to jak z pohledu etiky, tak zákona.
K vytvoření komplexního přehledu o těchto praktikách byly použity informace získané prostřednictvím hloubkové rešerše. Zdrojem jsou zejména novinové články z médií, která se tématem zabývala v době, kdy tyto skandály vyšly najevo. Analýza těchto zdrojů umožnila zmapovat nejen konkrétní kroky Uberu, ale také jejich širší dopady na veřejné mínění a právní rámec v technologickém sektoru. Výsledkem je ucelený pohled na praktiky Uberu v obdobích jeho největších skandálů.
1. Hell a Heaven
Systémy „Hell“ a „Heaven“ byly interní nástroje společnosti Uber, které sloužily k získávání konkurenčních informací a sledování aktivit jak vlastních řidičů, tak řidičů konkurence, zejména Lyftu.
Systém Hell
Hell byl tajný software, který vyvinul tým pro Competitive Intelligence Uberu během působení Travise Kalanicka jako CEO. Jak již bylo zmíněno v úvodu, Kalanick byl známý svou ochotou překračovat hranice pro rychlý růst firmy. Uber používal systém „Hell“ v letech 2014 až 2016 k monitorování řidičů konkurenční společnosti Lyft. Tento nástroj umožňoval sledovat počet dostupných řidičů Lyftu v určité oblasti, jejich aktuální polohu a také identifikovat řidiče, kteří pracovali pro Uber i Lyft zároveň. Název systému byl zvolen jako protiklad k nástroji označovanému jako „Heaven“ nebo „God View,“ který sloužil ke sledování vlastních řidičů Uberu.
Aby získal informace o řidičích Lyftu, Uber vytvořil falešné účty pasažérů na platformě Lyft. Tyto účty umožnily systému shromažďovat data o poloze řidičů a jejich dostupnosti. Díky těmto informacím mohl Uber cílit na tzv. „dvojité“ řidiče – tedy ty, kteří pracovali pro obě společnosti. Těmto řidičům Uber přiděloval více zakázek nebo nabízel různé finanční pobídky, aby je přiměl jezdit exkluzivně pro Uber. Tato strategie vedla k tomu, že „dvojití“ řidiči byli zvýhodňováni oproti těm, kteří pracovali pouze pro Uber.
Kromě toho, že Uber porušil pravidla platformy Lyft tím, že vytvořil falešné účty pro pasažéry, mohl se také dopustit zneužití obchodního tajemství, protože neoprávněně získával a využíval informace o řidičích Lyftu, včetně jejich aktuální polohy. Tento postup by mohl být rovněž považován za porušení zákona o počítačových podvodech a zneužití (Computer Fraud and Abuse Act), neboť zahrnoval neautorizovaný přístup k datům z platformy Lyft. Manipulace s údaji a vytváření falešných účtů za účelem získání konkurenční výhody lze navíc považovat za formu podvodu a špionáže. Tato strategie výrazně překračovala hranice etického chování v konkurenčním prostředí a vyvolala silnou kritiku jak ze strany Lyftu, tak ze strany široké veřejnosti. (Kosoff, 2017)
Systém Heaven
Heaven byl nástroj, který umožňoval společnosti Uber sledovat polohu svých řidičů a cestujících v reálném čase. Tento systém byl původně navržen s cílem optimalizovat služby. Nicméně jeho potenciál k zneužití vzbudil vážné obavy o ochranu soukromí a bezpečnost dat.
Tisíce zaměstnanců Uberu měly přístup k systému Heaven, což jim umožňovalo sledovat konkrétní osoby, včetně zákazníků a celebrit, bez jejich vědomí či souhlasu. Tato praxe byla kritizována poté, co se objevily případy jejího zneužití pro osobní účely, například ke sledování expartnerů. (Evans, 2016)
Jedním z nejvýznamnějších skandálů spojených s tímto nástrojem bylo zjištění, že zaměstnanci Uberu mohli sledovat vysoce postavené osoby, včetně veřejných činitelů a novinářů. Například jeden ze zaměstnanců sledoval pohyby reportérky platformy BuzzFeed bez jejího souhlasu, zatímco jiný manažer navrhl shromažďovat kompromitující informace na novináře, kteří psali o Uberu kriticky.
Během jedné marketingové akce v Chicagu Uber dokonce předváděl nástroj God View tím, že ukazoval pohyb konkrétních cestujících v reálném čase bez jejich souhlasu. Tato demonstrace vedla k ostré kritice kvůli zjevnému porušení soukromí. Navíc bylo odhaleno, že Uber nedostatečně kontroloval, kdo měl k tomuto nástroji přístup, což umožnilo opakované zneužití. (Warzel & Bhuiyan, 2014)
Tyto praktiky vyvolaly zásadní otázky o etických hranicích sledování a ochraně osobních údajů. Kritika ze strany veřejnosti a regulačních orgánů přinutila Uber zavést přísnější pravidla pro přístup a využívání dat v rámci tohoto nástroje. (Evans, 2016)
2. Případ Anthonyho Levandowského
Příkladem další nekalé praktiky, které se Uber dopustil v rámci získání konkurenční výhody, je případ Anthonyho Levandowského. Levandowski byl inženýr zaměřený na vývoj autonomních vozidel, který pracoval pro společnost Waymo, dceřinou firmu Googlu, jejímž cílem bylo vyvinout technologie pro samořídící vozidla. Během svého působení měl přístup k vysoce důvěrným materiálům, včetně technologií souvisejících s autonomním řízením. Podle obvinění si v roce 2016, krátce před svým odchodem z Waymo, Levandowski stáhl přibližně 14 000 souborů, které obsahovaly citlivé informace o designu a technologických postupech. (Marshall, 2019)
Po odchodu z Waymo Levandowski založil firmu Otto, zaměřenou na vývoj samořídících vozidel. Tento startup vzbudil zájem Uberu, který se snažil rychle expandovat na poli autonomních technologií. V roce 2016 Uber Otto koupil, a Levandowski začal pracovat na projektu Uberu v oblasti autonomních vozidel. V roce 2017 Waymo zažalovalo Uber s tvrzením, že prostřednictvím Levandowského využívá ukradené obchodní tajemství k urychlení vlastního výzkumu a vývoje. Levandowski navíc čelil i občanskoprávní žalobě.
Soudní řízení odhalilo, že Levandowski hrál klíčovou roli při přenosu citlivých dat z Waymo do Uberu, a v roce 2018 bylo dosaženo mimosoudního vyrovnání, při kterém Uber souhlasil s poskytnutím akcií Waymu. Uber se také zavázal, že nepoužije žádnou technologii vycházející z dokumentů, které Levandowski nelegálně získal.
Levandowski čelil obvinění z krádeže obchodního tajemství a v roce 2020 byl odsouzen na 18 měsíců vězení. Soud jeho jednání označil za jedno z nejzávažnějších porušení důvěry v technologickém sektoru. Nicméně se trestu vyhnul díky milosti, kterou mu v lednu 2021 udělil tehdejší prezident Donald Trump. (Harris, 2022)
3. Greyball
Dalším příkladem neetické Competitive Intelligence je software Greyball, který společnost Uber vyvinula jako nástroj k manipulaci s přístupem regulačních autorit a dalších „nežádoucích“ uživatelů k aplikaci. Tento program byl součástí širší strategie Uberu, jak obcházet místní zákony a předpisy, známé jako „Violation of Terms of Service“ (VTOS). Jeho hlavním cílem bylo znemožnit regulačním orgánům shromažďovat důkazy o nelegálních aktivitách společnosti.
Software dokázal filtrovat uživatele na základě analýzy jejich dat, jako je geolokace nebo chování v aplikaci. Greyball těmto uživatelům poté zobrazoval falešné informace o dostupnosti vozidel, čímž zcela mařil jejich snahy o sledování řidičů Uberu. Ačkoli Uber tvrdil, že technologie byla původně vyvinuta jako obranný mechanismus na ochranu před lidmi ohrožujícími bezpečnost řidičů nebo konkurenty, kteří se snažili narušit operace společnosti, postupně se z ní stal nástroj k obcházení právních předpisů.
Hlavním důvodem pro vytvoření Greyballu byla snaha Uberu o rychlou expanzi na nové trhy, kde jeho služby nebyly povoleny nebo kde čelil právním omezením. Byl zaveden v několika městech po celém světě, kde regulační orgány považovaly operace Uberu za nelegální, protože fungování společnosti neodpovídalo tradičním rámcům taxislužeb. Mezi taková města patřil například Boston, Las Vegas a Paříž. Systém Greyball byl rovněž využíván v dalších zemích, jako jsou Austrálie, Čína a Jižní Korea.
Jeden z nejznámějších případů se odehrál v Portlandu ve státě Oregon, USA, kde v roce 2014 začal Uber nelegálně provozovat své služby bez potřebných povolení. Regulační úředníci často objednávali jízdy přes aplikaci, aby shromáždili důkazy proti Uberu a mohli zahájit právní kroky. Řidičům společnosti Uber byly udělovány pokuty nebo dokonce zabavována vozidla. To pro Uber znamenalo značné náklady, protože společnost musela platit jak pokuty, tak i náklady spojené se zabavenými vozidly. Aby se tedy vyhnula těmto problémům, vyvinula software Greyball.
Greyball využíval kombinaci pokročilé analýzy dat a algoritmů k identifikaci podezřelých uživatelů. Systém sledoval a vyhodnocoval velké množství dat, například to, zda se uživatelé často pohybovali v blízkosti vládních budov nebo jiných regulačních institucí. Zaměřoval se také na platební metody, kdy byly podezřelé platby prováděné prostřednictvím kreditních karet spojených s vládními institucemi. Mezi další sledované faktory patřily vzorce chování uživatelů, jako například opakované objednávky z méně obvyklých lokalit nebo zadávání jízd v konkrétních časech.
Dalším způsobem, jak identifikovat potenciální hrozby, bylo sledování uživatelů, kteří aplikaci často otevírali a zavírali, což Uber interně nazýval „eyeballing“. Takové chování bylo považováno za indikaci, že tito uživatelé by mohli mít vazby na městské regulační úřady, zejména pokud se to dělo v blízkosti známých vládních budov.
Aby Uber předešel pokusům regulačních orgánů shromáždit důkazy proti společnosti, sledoval také zařízení, na kterých byla aplikace používána. Důvodem bylo, že při rozsáhlých kontrolních akcích policisté často pořizovali desítky levných mobilních telefonů, které sloužily k vytváření falešných účtů pro objednávání jízd. Uber na tuto taktiku reagoval tím, že jeho zaměstnanci navštěvovali místní obchody s elektronikou a zjišťovali čísla nejlevnějších telefonů, které obvykle kupovali úředníci s omezenými rozpočty.
Kromě toho Greyball využíval i veřejně dostupné informace. Například analyzoval profily na sociálních sítích, aby identifikoval osoby, které by mohly být spojeny s regulačními orgány. Software také sledoval údaje o uživatelích, kteří stahovali aplikaci v blízkosti známých vládních budov.
Pokud byl uživatel označen jako podezřelý, systém Greyball mu přiřadil malý kód s označením „Greyball“ následovaný sérií čísel. Toto označení bylo přidáno k účtu uživatele, což umožnilo aplikaci reagovat na jeho pokusy o objednání jízdy. Systém pak uživateli zobrazoval falešnou mapu s neexistujícími vozy, a jakákoli žádost o jízdu od těchto uživatelů byla automaticky zamítnuta. (Isaac, 2017)
Po odhalení této nekalé praktiky Uberu regulační orgány prohlásily, že takové chování je neetické a podkopává základní principy spravedlivé soutěže. Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických dokonce zahájilo vyšetřování. Veřejnost tento incident vnímala jako další příklad toho, jak Uber upřednostňuje expanzi za každou cenu před dodržováním pravidel. Kritika přiměla Uber přislíbit, že přestane Greyball používat, ale jeho reputace byla dlouhodobě poškozena. (Reuters, 2017)
4. Kill switch
Kill switch byl interní nástroj vyvinutý společností Uber, který umožňoval okamžité odpojení poboček od hlavního systému v případě razií ze strany regulačních orgánů. Tento nástroj měl za cíl zamezit přístupu úřadů k citlivým firemním datům, jako jsou provozní záznamy, finanční informace, databáze řidičů a informace o konkurenci získané neetickými praktikami v oblasti Competitive Intelligence. Kill switch fungoval tak, že zaměstnanci Uberu mohli v případě razie jedním kliknutím deaktivovat přístup k serverům a počítačovým systémům společnosti. Jakmile byly systémy odpojeny, úředníci už neměli možnost se k datům dostat, i kdyby měli fyzický přístup k zařízením v kanceláři.
Kill switch byl využíván při raziích v nejméně 12 zemích po celém světě, včetně Francie, Nizozemska, Belgie, Indie, Maďarska, Rumunska, Kanady a Hongkongu. Například při razii, která proběhla ve Francii 6. července 2015 brzy ráno, dostali zaměstnanci pařížské pobočky konkrétní pokyny, jak se během zásahu chovat. Měli například vyzkoušet několik notebooků, předstírat zmatení při pokusech o přístup k datům a tvrdit, že IT tým se nachází v San Franciscu, kde byla v té době noc.
Opět se jedná o taktiku, která vyvolala ostrou kritiku jak ze strany regulačních orgánů, tak široké veřejnosti. Tato strategie byla často označována za maření výkonu spravedlnosti a záměrné obcházení regulačních procesů. Právníci Uberu však tvrdili, že zákon nebyl porušen, protože data nebyla trvale smazána a regulační orgány k nim mohly později přistupovat. V reakci na kritiku Uber oznámil, že používání kill switch ukončil v roce 2017, kdy byl Travis Kalanick nahrazen Darou Khosrowshahim na pozici generálního ředitele. Ten zahájil rozsáhlé změny v korporátní kultuře, které měly za cíl zvýšit transparentnost a zlepšit spolupráci s regulačními úřady. Tento krok měl být snahou o obnovení důvěry veřejnosti a nápravu reputace společnosti po sérii skandálů. (Davies & Goodley, 2022)
Shrnutí
Uber je příkladem firmy, která se při svém snaze získat konkurenční výhodu často dostávala na tenkou hranici etiky a zákona. Příkladem je systém Hell, který byl využíván Uberem k monitorování řidičů konkurenční společnosti Lyft. Pomocí falešných účtů pasažérů získávali informace o dostupnosti řidičů Lyftu a identifikovali ty, kteří pracovali pro obě platformy současně. Tito „dvojití“ řidiči byli pak cíleně motivováni, aby jezdili výhradně pro Uber. Tento nástroj se stal symbolem agresivního přístupu Uberu k získání konkurenční výhody.
Nástroj Heaven, známý také jako „God View“, byl původně navržen k optimalizaci služeb sledováním polohy řidičů a cestujících v reálném čase. Brzy se však ukázalo, že byl opakovaně zneužíván zaměstnanci Uberu k sledování konkrétních osob, včetně celebrit, politiků nebo dokonce novinářů. Tento nástroj vedl ke skandálům, jako bylo sledování reportérky platformy BuzzFeed nebo zobrazování pohybu cestujících během marketingových akcí bez jejich souhlasu.
Případ Anthonyho Levandowského je dalším příkladem sporných praktik Uberu. Levandowski, klíčová postava vývoje autonomních vozidel, si před odchodem z Waymo stáhl tisíce souborů s důvěrnými informacemi. Po založení vlastní firmy Otto, kterou Uber odkoupil, čelil obvinění z přenosu těchto dat do Uberu. Waymo podalo žalobu, která skončila mimosoudním vyrovnáním, při němž Uber poskytl akcie Waymu. Levandowski byl odsouzen za krádež obchodního tajemství, avšak díky prezidentské milosti se vyhnul trestu.
Kontroverzní byl také nástroj kill switch, který Uber používal při raziích regulačních orgánů. Tento nástroj umožnil zaměstnancům jedním kliknutím odpojit pobočky od hlavního systému společnosti a zamezit tak přístupu k citlivým datům. Tato taktika byla kritizována jako maření výkonu spravedlnosti a přispěla k negativnímu pohledu na společnost.
Tyto případy ukazují, jak se Uber nebál překročit hranice k dosažení svých cílů. I když společnost po skandálech vyměnila CEO a přijala opatření k nápravě, její pověst byla těmito událostmi významně poškozena. Skandály spojené s Uberem rovněž upozornily na potřebu důslednější regulace a kontroly v technologickém sektoru.
Zdroje
Davies, R., & Goodley, S. (2022). The Guardian. Uber bosses told staff to use ‘kill switch’ during raids to stop police seeing data: https://www.theguardian.com/news/2022/jul/10/uber-bosses-told-staff-use-kill-switch-raids-stop-police-seeing-data
Evans, W. (2016). Reveal. Uber said it protects you from spying. Security sources say otherwise: https://revealnews.org/article/uber-said-it-protects-you-from-spying-security-sources-say-otherwise/
Harris, M. (2022). Tech Crunch. Inside the Uber and Google settlement with Anthony Levandowski: https://techcrunch.com/2022/02/15/inside-the-uber-and-google-settlement-with-anthony-levandowski/
Isaac, M. (2017). The New York Times. How Uber Deceives the Authorities Worldwide: https://www.nytimes.com/2017/03/03/technology/uber-greyball-program-evade-authorities.html
Kosoff, M. (2017). Uber Used a Secret Program Called “Hell” to Track Rival Drivers. Vanity Fair: https://www.vanityfair.com/news/2017/04/uber-used-a-secret-program-called-hell-to-track-rival-drivers?srsltid=AfmBOopqWB9RXZy5E0Qp_wpGU1U0kQnjY4pKA47M_jiOXVph4l9byNMT
Marshall, A. (2019). Wired. Ex-Uber Engineer Levandowski Charged With Trade–Secret Theft: https://www.wired.com/story/ex-uber-engineer-levandowski-charged-trade-secret-theft/
Reuters. (2017). Newsweek. Uber Faces Criminal Investigation Over ‚Greyball‘ Software Used to Circumvent Government Officials: https://www.newsweek.com/uber-criminal-investigation-probe-greyball-software-evade-government-officials-594927
Warzel, C., & Bhuiyan, J. (2014). BuzzFeed News. „God View“: Uber Investigates Its Top New York Executive For Privacy Violations: https://www.buzzfeednews.com/article/johanabhuiyan/uber-is-investigating-its-top-new-york-executive-for-privacy#.qs5GAa7dV7
