Kam se stěhovat za lepší prací v IT a kam raději ne

V době, kdy digitalizace a technologické inovace neustále mění globální pracovní trhy, se informační technologie (IT) stávají klíčovým faktorem ekonomického rozvoje a konkurenceschopnosti jednotlivých zemí. S rostoucí poptávkou po digitálních dovednostech ve všech sektorech hospodářství roste i potřeba kvalifikovaných IT profesionálů. Tento trend je obzvláště silný v Evropské unii, kde digitalizace představuje hlavní motor hospodářského růstu.

IT specialisté čelí dvojí výzvě: musí se nejen orientovat v rychlém technologickém pokroku, ale zároveň se rozhodovat, které pracovní trhy a země nabízejí nejlepší příležitosti pro profesní růst.

Z těchto důvodů je přínosné porovnat pracovní trhy v oblasti ICT v evropských zemích, aby bylo možné identifikovat klíčové faktory, které mohou ovlivnit rozhodování IT pracovníků o migraci. Kromě nabídky pracovních pozic a úrovně ICT dovedností v cílových zemích se zaměříme i na faktory jako velikost pracovního trhu v oblasti IT a jeho dostupnost.

Dalším analyzovaným tématem je vliv migrace na profesní růst pracovníků. Jak se mění jejich pozice po migraci do jiného státu? Dochází k stagnaci, zlepšení nebo zhoršení jejich kariéry?

V některých zemích, kde je pracovní trh v oblasti IT již silně saturovaný, může být pro odborníky obtížnější nalézt kvalitní pracovní příležitosti, což vede k větší mobilitě pracovníků do zemí s vyšší poptávkou po IT specialistech. Tento trend zvyšuje konkurenci mezi zeměmi, které se snaží přitahovat talentované odborníky. Současně čelí některé členské státy Evropské unie, které mají nižší úrovně digitalizace a technických dovedností, výzvám spojeným s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, což může negativně ovlivnit jejich schopnost držet krok s technologickým pokrokem a celosvětovou digitalizací.

Zkoumání regionálních rozdílů v dostupnosti pracovních příležitostí a rozvoji ICT trhů je klíčové pro udržení rovnováhy mezi rozvinutými a méně rozvinutými státy, což je nezbytné pro efektivní využívání lidských zdrojů a podporu vyváženého rozvoje ICT sektoru v celé unii.

Digital Economy and Society Index (DESI) je souhrnný index, který kvantifikuje digitální rozvoj členských států Evropské unie. DESI hodnotí země napříč pěti klíčovými oblastmi: konektivita, lidský kapitál, využívání internetových služeb, integrace digitálních technologií v podnicích a digitální veřejné služby. Tento index slouží nejen k vyjádření úrovně digitalizace jednotlivých států, ale i k identifikaci silných a slabých stránek jednotlivých zemí v oblasti digitalizace^[1[2].

Na základě indexu DESI patří mezi země s nejlepšími výsledky v digitalizaci zejména země severní Evropy. Například Dánsko, Finsko a Belgie vykazují vynikající výsledky v každé ze sledovaných oblastí. Dánsko, Finsko a Švédsko rovněž pravidelně dosahují vysokých hodnot v integraci digitálních technologií, adopci inovací v průmyslu a rozvoji lidských digitálních dovedností^[2].

Na druhou stranu Rumunsko, Řecko a Itálie patří mezi země s nižšími hodnotami DESI, což naznačuje slabší úroveň digitální transformace v těchto státech. Tyto země tak čelí různým výzvám v oblasti digitální infrastruktury, vzdělávacích systémů a rozvoje digitálních dovedností^[2].

Jednou z klíčových složek DESI je lidský kapitál, který hodnotí digitální dovednosti obyvatelstva napříč jednotlivými státy. V oblasti základních digitálních dovedností (využívání internetu a základní digitální schopnosti) vykazují nejlepší výsledky Nizozemsko, Švédsko a Lucembursko. V oblasti pokročilých digitálních dovedností, kde se zohledňují ICT specialisté a absolventi oborů STEM, se nejlépe umístily Finsko, Irsko a Švédsko. Nejhorších výsledků dosahují Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Itálie, což naznačuje nedostatek kvalifikovaných odborníků v ICT sektoru^[1][2].

Pro zajištění a rozvoj potřebných digitálních dovedností v celé EU byla vytvořena Digital Skills and Jobs koalice, iniciativa Evropské komise. Tato koalice spojuje členské státy EU, podniky, vzdělávací instituce a občanskou společnost s cílem vytvořit digitálně zdatnější pracovní sílu v EU. Koalice se především zaměřuje na sdílení osvědčených postupů a zavádění dotací, které podporují zlepšení úrovně digitalizace v zemích Evropské unie.

Koalice je součástí širší politiky „Nové dovednosti pro Evropu“, která se zaměřuje na rozvoj digitálních dovedností a jejich adaptaci v oblasti vzdělávání a politiky zaměstnanosti. Úzce spolupracuje s iniciativami, jako jsou strategie e-dovedností EU, Grand Coalition for Digital Jobs a Education and Training 2020, které se zaměřují na přizpůsobení vzdělávacích systémů potřebám digitální ekonomiky.

Přestože některé státy, jako Česká republika a Lucembursko, jíž podnikají kroky směrem k zajištění kvalifikovaných ICT profesionálů, celkové zaměření na rozvoj digitálních dovedností v mnoha zemích stále není dostatečně systematické. Na úrovni politiky často chybí komplexní přístup k zajištění potřebných digitálních dovedností v různých oblastech, což ztěžuje adaptaci na digitální transformaci^[1].

Jelikož se snažíme popsat atraktivitu jednotlivých států Evropské unie pro ICT zaměstnance, analyzujeme migraci z kariérních důvodů v roce 2021^[3]. Pro grafické zobrazení byly použity celkové počty osob, které migrovaly do jednotlivých států za účelem zaměstnání. Pro relativní porovnání mezi státy byly tyto počty následně vyděleny celkovým počtem obyvatel daných zemí^[4]. Výsledná hodnota tak představuje počet migrantů na jednoho obyvatele. Tato hodnota však není příliš informativní sama o sobě, a proto je primární interpretace zaměřena na identifikaci států s vyšším či nižším počtem migrantů z kariérních důvodů.

Z analýzy byly vyřazeny země s nízkou populací, konkrétně Malta a Kypr. Rovněž nebylo do analýzy zahrnuto Lucembursko, protože jeho výsledky mohou být ovlivněny specifickými faktory, které nejsou relevantní pro ostatní státy (například vysoký podíl zahraničních pracovníků a specifická demografická struktura). Pro státy, jako jsou Bulharsko, Rumunsko a Slovensko, data bohužel chybí. Nicméně tyto země, podobně jako další státy tzv. „nové unie“, čelí výzvám v oblasti implementace digitálních řešení, což je způsobeno ekonomickými faktory a nedostatkem kvalifikovaných pracovníků^[2].

Nejvyšší počet migrantů z kariérních důvodů na jednoho obyvatele byl zaznamenán v Irsku, přičemž relativní hodnota může být zkreslena nižším počtem obyvatel této země. Další vyšší hodnoty byly pozorovány ve Španělsku, Itálii a Rakousku. Naopak výrazně nižší hodnoty byly zaznamenány v Polsku a Litvě. Stejně jako u ostatních států „nové unie“ i v případě Polska a Litvy platí, že ekonomické faktory a nedostatek kvalifikovaných pracovníků představují klíčové výzvy při zavádění digitálních řešení^[2].

Pro další analýzu byl vytvořen relativní ukazatel podle následujícího vzorce:

(Ni / Ncelkový) × 100

kde Ni představuje počet migrantů podle typu změny seniority pozice (kde i může být růst, pokles nebo zachování seniority pozice) a Ncelkový je celkový počet migrantů, kteří migrovali do cílového státu z kariérních důvodů, tedy bez rozlišení typu změny. Takovým způsobem jsou na grafu viditelné i chybějící odpovědi, takže například nižší hodnoty v Německu mohou být zkresleny velkým počtem chybějících pozorování.

Některé státy byly z této analýzy vyřazeny z různých důvodů. Chorvatsko a Lotyšsko byly vyřazeny kvůli absenci dat za jednotlivé typy změn, o Rumunsku, Slovensku a Bulharsku nejsou k dispozici žádná data, zatímco Estonsko a Litva byly vyřazeny kvůli neúplnosti dat.

Z grafu je patrné, že procento respondentů, kteří uvedli, že jejich seniorita pozice vzrostla po migraci, je v Lucembursku, Nizozemsku a Finsku vyšší než v ostatních státech, což z těchto zemí činí atraktivnější destinace pro migraci z kariérních důvodů.

Nejnižší procento respondentů, u nichž se seniorita pozice zvýšila, bylo zaznamenáno v Itálii, Řecku a Německu. U většiny respondentů ve všech státech zůstala seniorita pozice stejná.

Nejnižší procento respondentů, u nichž se seniorita pozice snížila, bylo ve Francii, následováno nízkými hodnotami v Německu a Belgii. Nejvyšší procento těchto respondentů bylo zaznamenáno například ve Španělsku a Maďarsku.

Digitální dovednosti obyvatelstva konkrétní země jsou rovněž důležité jak pro její rozvoj směrem k digitalizaci, tak i pro pochopení pracovního trhu v oblasti ICT. K prozkoumání tohoto tématu byla použita data o úrovni vybraných ICT dovedností^[5] napříč státy a distribuce typů absolvovaných školení k získání těchto dovedností^[6].

Následující graf zobrazuje úroveň použití jednotlivých základních ICT dovedností v posledních 3 měsících napříč státy od roku 2021 a naznačuje tak úroveň digitalizace mezi obyvatelstvem těchto zemí. Zkoumané kategorie jsou: „Psaní kódu“, „Kopírování nebo přesouvání souborů“, „Instalace softwaru“, „Změna nastavení“, „Word procesory“, „Vytváření souborů“, „Tabulkové procesory“, „Pokročilé tabulkové procesory“, „Úprava médií“.

Z grafu je patrné, že napříč všemi státy je úroveň dovednosti „Psaní kódu“ velmi nízká. Základní dovednosti, jako například „Kopírování nebo přesouvání souborů“ , „Instalace softwaru“ a „Word procesory“, jsou vysoké ve všech zemích. Extrémní hodnoty dovednosti „Kopírování nebo přesouvání souborů“ byly zaznamenány v Chorvatsku, stejně tak i pro dovednost „Tabulkové procesory“.

Nejlepší hodnoty ve všech kategoriích mají Nizozemsko a Finsko. V oblasti základních digitálních dovedností dle indexu DESI je Nizozemsko rovněž lídrem. Rumunsko, Polsko a Bulharsko se nacházejí pod průměrem ve všech kategoriích dovedností, přičemž tyto státy mají trvale nízký index DESI^[2].

Nedostatek ICT dovedností může omezit hospodářský růst, protože zpomaluje implementaci technologií, které zvyšují produktivitu, efektivitu a inovace^[1].
Je tak klíčové prioritizovat investice do vzdělávacích systémů, aby se zahrnula digitální gramotnost a specializované ICT školení na všech úrovních, což musí zahrnovat aktualizaci učebních plánů, školení učitelů a podporu STEM vzdělávání, což povede k zvýšení počtu kvalifikovaných ICT odborníků^[2].

Dále zkoumáme typy absolvovaných školení v oblasti ICT v roce 2018 napříč státy. Zahrnuté typy jsou: „Online školení“, „Samoplátce školení“, „Bezplatné/ veřejné školení“, „Školení poskytované zaměstnavatelem“, „Školení na pracovišti“.

Distribuce v jednotlivých státech je téměř shodná, přičemž ve Finsku jsou výrazně populárnější školení na pracovišti a online školení, podobný trend je i v Česku. Ve Finsku je rovněž výrazně vyšší zájem o školení poskytovaná zaměstnavatelem ve srovnání s ostatními zeměmi, což může naznačovat obecně vyšší tendenci školit zaměstnance přímo na pracovišti.

Z grafu je také patrná nízká popularita veřejných školení a školení, za která si zaměstnanci musí zaplatit sami.

Obecně nižší zájem o školení ICT dovedností je zaznamenán ve státech, které mají nižší DESI index, například Kypr, Řecko, Maďarsko, Polsko, Itálie.

Další zkoumanou oblastí je samotný trh práce, vyjádřený počtem otevřených pozic v přepočtu na jednoho obyvatele v oblasti ICT a počtem obsazených pozic^[8]. Abychom byli schopni porovnávat velikost pracovního trhu v oblasti ICT napříč jednotlivými státy, byly počty obsazených pozic v roce 2021 vyděleny počtem obyvatel. Výsledná hodnota může být interpretována jako procento z celého obyvatelstva pracující v ICT sektoru, což nám umožní seřadit a porovnat jednotlivé státy z pohledu velikosti tohoto sektoru.

Na grafu nejsou znázorněny počty pro Rakousko, Maďarsko a Itálii, jelikož u těchto států nejsou dostupná data o počtech obsazených pozic.

Největší pracovní trh v oblasti ICT vyjádřený počtem obsazených pozic je ve Švédsku, následuje Malta a Finsko. Většinu prvních pěti tvoří státy, jejichž úroveň digitalizace dle DESI je vysoká. Překvapivý je poměr v Lotyšsku, jelikož Lotyšsko patří mezi 13 zemí, které se nacházejí pod průměrem EU-27 v indexu digitalizace. Tento žebříček, určený metodou Entropy-MOORA, ukazuje, že lotyšské podniky integrují digitální technologie a infrastrukturu pro Industry 4.0 pomalejším tempem ve srovnání s průměrem EU ^[2]. Avšak Lotyšsko se umístilo na 4. místě podle velikosti ICT trhu práce, což naznačuje, že i v zemi s nižší úrovní digitalizace může být vysoká poptávka po IT odbornících.

Ačkoliv je ICT sektor na Maltě relativně novým odvětvím, jeho podíl na hrubé přidané hodnotě maltézské ekonomiky dosáhl v roce 2017 hodnoty 6,6%, což je nárůst o 5,8% ve srovnání s předchozím rokem. V roce 2017 bylo v sektoru více než 300 firem, které zaměstnávaly více než 7 300 osob^[7]. Je pravděpodobné, že Malta implementovala cílené politiky a iniciativy na podporu rozvoje ICT a získávání digitálních dovedností, což může zahrnovat investice do vzdělávání a školení a úsilí přilákat zahraniční investice do ICT sektoru^[2].

Z pohledu již zmíněné digitální propasti mezi „starou unií“ a „novou unií“ představuje Malta výjimku. Její hodnota indexu digitalizace ji řadí před několik ekonomických velmocí, jako jsou Německo, Španělsko a Francie, přestože je členem „nové unie“ ^[2].

Nejmenší podíl pracovníků v ICT sektoru byl zaznamenán v Řecku, Polsku a Portugalsku. Čtvrtina obyvatel těchto států neměla v roce 2016 žádné digitální dovednosti^[1].

Dalším důležitým ukazatelem je počet otevřených pozic v ICT sektoru, který byl pro zajištění srovnatelnosti mezi jednotlivými státy vydělen počtem obyvatel v daném státě. V grafu chybí Rakousko a Itálie, a to z důvodu nedostupnosti dat.

Ve srovnání s ostatními státy je relativní počet otevřených ICT pozic v Nizozemsku výrazně vyšší, což z této země činí atraktivní destinaci pro IT odborníky. Druhý nejvyšší relativní počet otevřených pozic byl zaznamenán ve Švédsku, následovaném Belgií. Nejvyšší hodnoty vykazují státy s vysokým indexem digitalizace podle DESI. Vysoké umístění zaznamenala také Malta, což potvrzuje její rostoucí význam v ICT sektoru.

Na opačném konci spektra se nacházejí státy, jako jsou Řecko a Chorvatsko. Tyto země se vyznačují nejen nízkým indexem digitalizace DESI ve srovnání s průměrem EU, ale také celkově menší velikostí ICT sektoru, což významně ovlivňuje rozsah nabídky pracovních pozic v této oblasti.

Na základě analýzy je zřejmé, že severské státy dosahují lepších výsledků ve všech zkoumaných oblastech, což souvisí s jejich vysoce rozvinutými digitálními dovednostmi a silnými ICT sektory.

Finsko, Švédsko a Nizozemsko vykazují nízkou úroveň migrace z pracovních důvodů. Zároveň se tyto země umístily na předních pozicích v žebříčku podle velikosti ICT sektoru, vyjádřené počtem obsazených pozic relativně k počtu obyvatel, a také v horní polovině žebříčku podle počtu otevřených pozic na obyvatele. To naznačuje, že jejich pracovní trhy nejsou příliš saturované, což vytváří nové příležitosti a pozice pro odborníky v oblasti ICT. V těchto zemích, zejména ve Finsku a Nizozemsku, je rovněž patrný pozitivní trend v profesním růstu po migraci, což naznačuje, že migrace do těchto států může vést k lepším kariérním příležitostem ve srovnání s domovskými zeměmi. Na druhou stranu však vysoká úroveň základních ICT dovedností může znamenat silnější konkurenci na pracovním trhu.

Malta se rovněž profiluje jako atraktivní destinace pro ICT odborníky, a to díky rychlému růstu ICT sektoru a vysokému podílu pracovních pozic v tomto odvětví.

Lotyšsko, přestože vykazuje nižší úroveň digitalizace a ICT dovedností, se nachází na čtvrtém místě podle velikosti pracovního trhu a zároveň má vysoký počet otevřených pozic oproti jiným státům. Tato země tak představuje atraktivní destinaci pro migranty, kteří hledají příležitosti na méně saturovaném trhu.

Velikost ICT sektoru v Polsku je druhá nejnižší, stejně tak se nachází ve druhé polovině žebříčku podle počtu otevřených pracovních pozic. Polsko rovněž dosahuje nízkých hodnot indexu digitalizace, přičemž úroveň základních ICT dovedností jeho obyvatelstva je v porovnání s jinými státy nižší. Polsko by tedy mělo usilovat o přitahování většího počtu odborníků v této oblasti a o zlepšení vzdělávání obyvatelstva, aby udrželo krok s celosvětovou digitalizací.

Další evropské státy, jako Řecko, Chorvatsko, Bulharsko, Itálie a Kypr, vykazují nižší úroveň digitalizace a nižší hodnoty napříč všemi oblastmi analýzy. To může bránit jejich schopnosti držet krok s technologickým pokrokem a celkovou globalizací, což negativně ovlivňuje jejich konkurenceschopnost v oblasti ICT.

Je však nezbytné brát v úvahu, že existuje celá řada dalších sociodemografických faktorů, které nebyly v této analýze zohledněny, ale měly by být součástí dalšího výzkumu. Tyto faktory mohou mít významný vliv na rozhodování o migraci a poskytnout hlubší pohled na pracovní trhy v oblasti ICT.

Závěrem lze říci, že pracovní trhy v oblasti ICT v Evropě vykazují velkou rozmanitost. Zatímco některé země jsou dobře připravené na digitalizaci, jiné čelí výzvám v této oblasti a nemají dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Porovnání těchto faktorů je klíčové pro optimální rozvoj ICT sektoru v EU a efektivní využívání lidských zdrojů.

Zdroje:

1. Bejaković, P., & Mrnjavac, Ž. (2020). The importance of digital literacy on the labour market. Employee Relations: The International Journal, 42(4), 921–932. https://doi.org/10.1108/ER-07-2019-0274
2. Brodny, J., & Tutak, M. (2022). Analyzing the Level of Digitalization among the Enterprises of the European Union Member States and Their Impact on Economic Growth. Journal of Open Innovation: Technology, Market, and Complexity, 8(2), 70. https://doi.org/10.3390/joitmc8020070
3. Eurostat. (2024). Employed foreign-born by change in skill level from last job before migrating to current job, sex, age and main reason for migrating. https://doi.org/10.2908/lfso_21educ07
4. Eurostat. (2024). Population by broad age group. https://doi.org/10.2908/cens_21ag
5. Eurostat. (2024). Individuals‘ level of computer skills (2021 onwards). https://doi.org/10.2908/isoc_sk_cskl_i21
6. Eurostat. (2018). Way of obtaining ICT skills. https://doi.org/10.2908/isoc_sk_how_i
7. Malta Enterprise. (2024). The ICT Sector in Malta. https://maltaenterprise.com/sites/default/files/The%20ICT%20Sector%20in%20Malta.pdf
8. Eurostat. (2024). Job Vacancy Statistics by NACE Rev. 2 Activity – Quarterly Data (from 2001 onwards). https://doi.org/10.2908/jvs_q_nace2